Alenkaka stránky

Dovolená 2007 – Jablonné v Podještědí

Pondělí 27. 6. 2007 – Příjezd, ubytování a koupání

Původní plán – jet pod stan, spát mimo kempy a chodit pěšky nebo jezdit vlakem či autobusem – se těsně před odjezdem zásadně změnil. Nejprve padlo rozhodnutí jet autem. Našeho závoďáka (Škoda Favorit) jsme si oficiálně pořídili teprve pár dnů před odjezdem a trochu jsme se obávali jeho výdrže, ale teď už můžu říci, že cestu zvládl dokonale.

Dle předpovědi počasí mělo být pořád pod mrakem s přeháňkami, bouřkami a krupobitím, a proto jsme se také rozhodli, že místo do stanu, pojedeme, alespoň na pár prvních dní, do chatky. V neděli večer jsem tedy po netu sháněla kemp s ubytováním v chatkách. A tak jsme v pondělí ráno vyrazili, po předchozí telefonické rezervaci, do kempu v Jablonném v Podještědí. Po příjezdu a ubytování jsme se šli zchladit na místní koupaliště.

Musím tento kemp pochválit – koupaliště, příjemní lidé a hlavně čistota jak v okolí, tak i co se týče zázemí. Navíc do centra města to bylo asi 15 minut pěšky. Vřele doporučuji každému, kdo by váhal.

Mára by ještě určitě jako klad dodal, že tam mladý holky chodí oděny pouze do kalhotek a mokrých bílých halen (bez podprsenky)! Mě se to zas tak moc nelíbilo :-)

Po vykoupání jsme se šli porozhlédnout po okolí a udělat první foto! Jablonné v Podještědí je hezké městečko. Přímo v centru se nachází Bazilika a starobylé náměstíčko.

Úterý 26. 6. 2007 – Výlet na Starý Falkenburg

Druhý den ráno jsme vyrazili na náš první výlet. Nejdříve autobusem do Petrovic a dále pěšky po červené na Starý Falkenburg – zbytky zříceniny hradu s nejasným původem. Cesta byla pěkná, všude nádherné lesy a hlavně – spousta borůvek. Na místo jsme dorazili i s fialovýma pusama a musím přiznat, že jsem byla trošku zklamaná. Pár na sobě naskládaných kamenů, ohrada z kůlů a ohniště – jistě původní, no prostě něco jako Chřibský hrádek, který jsem na svých stránkách už popisovala. Ale cesta byla pěkná – a i cesta, může být cíl :-) Pak návrat kolem bunkrů, kterých bylo všude v lese rozeseto spousty, a dále kolem kraviček, až k silnici. Ta ale pro nás byla spíše překvapením – měli jsme totiž dojít po pěšině až do kempu! A tak vzhledem k tomu, že neustále poprchávalo, a že jel za 20 minut autobus, jsme zbytek cesty zpět, jeli autobusem. Pak už jen město, kemp, papání, čtení, luštění, pochrupávání, a vlastně také ping-pong, ve kterém naštěstí vyhrál Mareček na sety asi 8:2.

Středa 27. 6. 2007 – Hamr na Jezeře – Zříceniny Děvín a Stohánek

Asi ve dvě ráno mě Mareček vzbudil s dotazem, co kdybychom si zaplatili chatku až do soboty, protože je to v kempu hezký, a je zima spát pod stanem, a prostě proto. Ani jsem moc nepřemýšlela a souhlasila a druhý den ráno jsme se dohodli se správcem, přestěhovali se z chatky č. 11 do č. 19 a pobyt v Jablonném v P. prodloužili až do soboty.

Po stěhování jsme vyrazili autem na další výlet – první zastávka byla v Hamru na Jezeře – hezké městečko s Městským úřadem, který je umístěn v rekonstruovaném hospodářském stavení. Zaparkovali jsme a vydali se po červené na zřícenu hradu Děvín. Dastík cestou raubířil s klackama – jak je jeho dobrým zvykem – a celkově cesta rychle uběhla. Z Děvína se dochovalo poměrně dosti zdiva, takže bylo zajímavé různě procházet přes jednotlivé zdi. Za zmínku stojí i studna, kterou jsme nejdříve nazvali hladomornou :-) a malá „štola“, kde údajně žijí netopýři.

Z Děvína jsme se vydali na skalní hrad Stohánek, který se nachází v bývalém vojenském prostoru u Mimoně. Musím říct, že na křižovatce u pomníku tragicky zeslulého hrdiny SSSR – generálmajora Antonína Sochora, mě už celkem dost bolely nožičky. A také jsem to neustále opakovala Marečkovi, aby o tom věděl :-)

Na hrad vedlo 82 zděných schodů (záhadou je, že z hradu jich bylo už jen 81!!!) a myslím, že i tentokrát stála cesta za to. Ze Stohánku, částečně vytesaném do skály, byl nádherný výhled na Dlouhý kámen (pískovcová skála) a okolní lesy.

Pak už následovala cesta zpět do Hamru na Jezeře, výborná svíčková, a cesta do Stráže pod Ralskem. Od Stráže jsem čekala hezké starobylé městečko, a byla jsem dost překvapená paneláky, komunistickými budovami typu „Prior“ a dvojstupem pochodujících mužů s označením vězeňské služby. No tfuj (místní doufám prominou). Původně jsme chtěli jet sem, ale náhoda nás zavedla do Jablonného a byla jsem moc ráda.

Ze Stráže p. R. už nás čekala pouze cesta zpět do kempu a já padla vyčerpáním do peřin :-) Ale byla to příjemná únava!!! Dastík byl taky moc unavený a byla mu ziminka na zemi – alespoň to naznačoval svým výrazem ve tváři, a tak jsme mu dovolili spát s námi na posteli. Myslím, že ho začínáme už trochu moc rozmazlovat :-)

Čtvrtek 28. 6. 2007 – Horní Sedlo (bunkry), Hrádek nad Nisou

Na čtvrtek jsme si naplánovali spíše odpočinkový den. Po snídani jsme nasedli do auta a vydali se do Hrádku nad Nisou. Cestou jsme zaparkovali u malé kapličky v obci Horní Sedlo a šli jsme na krátkou procházku do lesa – všude kolem totiž měli být bunkry a tak jsme (hlavně tedy Mareček) je chtěli prozkoumat. Několik jsme jich po pár minutách cesty našly a byly dokonce otevřené, takže jsme je s baterkou v ruce prozkoumali – no co si budeme povídat – nic v nich nebylo, maximálně haraburdí a odpadky.

Po návratu z lesa jsme vyrazili k Hrádku nad Nisou. V Hrádku jsme nejdříve čekali u nádraží až přejde déšť, a teprve poté jsme se vydali na krátkou procházku městem. Vzhledem k tomu, že se neustále střídalo počasí, byla to nakonec procházka opravdu krátká. Shlédli jsme (a nafotili) 2 kostely v centru města a vyrazili zpět do Jablonného. Jinak Hrádek n. N. je také hezké městečko se starobylým centrem, které stojí za zhlédnutí! Po návratu určitě proběhlo nějaké dobré papáníčko v místní hospůdce.

Pátek 29. 6. 2007 – Ještěd, Liberec

V pátek nás čekal poslední výlet, a to na rozhlednu 1012 metrů n. m. vysokou - Ještěd. Ráno jsme se vydali na cestu a kolem 10. hod. už jsme parkovali na parkovišti pod Ještědem. Do lanovky naštěstí mohl i Dastík, a tak jsme se (za 250,-Kč tam i zpět – 2 lidi a pes) nechali lanovkou ČD, a.s. vyvézt až na rozhlednu Ještěd. Cesta byla překvapivě krátká, trvala asi 4 minuty, ale výhled byl nádherný. Měli jsme štěstí, že bylo zrovna slunečné počasí, a tak bylo vidět opravdu daleko. Rozhlednu jsme obešli dokola, přečetli si spoustu zajímavých informací (o historii, o předchozí vyhlídkové restauraci, o návrzích na rekonstrukci po tom, co ji zničil požár) a nafotili nezbytnou fotodokumentaci. Pak už byl čas nechat se odvézt zpět na parkoviště a vyrazit na procházku do Liberce.

V Liberci se nám s Marečkem líbilo - hlavně starobylé centrum s dominantní Libereckou radnicí. A také v hospůdce na obídku :-) Akorát parkovné bylo celkem drahé – parkovali jsme ale přímo v centru.

Po návratu jsme uložili Dastíka do chaty a vydali se strávit poslední večer dovolené v nedaleké hospůdce. Naše oblíbená byla plně obsazená, a my si tedy sedli do hospůdky hned vedle. A to byla největší chyba. Slizký „pingl“, který nechutným způsobem podlézal 2 německým turistům (mimochodem jediní zákazníci této restaurace), vykřikl poté, co jsme si objednali pivko a sdělili mu, že zatím jíst nebudeme, tak abychom to slyšeli „i prodělek je kšeft“!. Pak už to šlo rychle, zaplatili jsme, nedopili a bez pozdravu odešli. To už tam měl pan slizký další české hosty, takže se mohl přetrhnout, aby se na nás usmíval a slušně nás při odchodu pozdravil. Na to jsme mi ale nereagovali. Ještě teď lituji, že jsme se nesebrali rovnou a neodešli okamžitě, bez zaplacení.

No nic, nakonec jsme se vrátili do té původní hospůdky a sedli si na bar – na jediné volné místo. Zde jsme zůstali jak na dobré pití, tak i na výbornou pozdní večeři.

Byla jsem ráda, že to nakonec dopadlo dobře, protože by nebylo moc dobré zkazit si (ještě kvůli takovému sliznicovi) poslední večer dovolené.

Podtrženo – sečteno dovolená byla výborná. Mohla by být delší, ale vypadnout z práce i na pár dní, bylo fajn! Děkuji autíčku našemu, že cestu zvládlo, a počasí, že se dalo také zvládat. Každému, kdo má rád lesy, přírodu a procházky, dovolenou v oblasti Jablonného v Podještědí doporučuji.

 FOTO na: http://alenkaka.rajce.idnes.cz/